Co je drazsi je dynamicke alokovani objektu, protoze to je prace s heap a volnym prostorem a pak zas jejich dealokovani (a volani konstruktoru a destruktoru pri tom) a prave v mikroprocesorech s malou RAM (kterou to muze fragmentovat) je lepsi to nepouzivat zbytecne (jako v tom prikladu). Na druhou stranu u staticky deklarovanych objektu to neni zas takovy problem.
Drahe to zacne byt az kdyz se to pouziva prehnane ("vsechno je objekt vcetne cisel") a tam, kde to neni potreba. Natoz kdyz se to pouziva za kazdou cenu, "protoze se to tak dela".
No a samozrejme u spatne navrzenych objektu, ale to je problem spatne navrzeneho programu, stejne jako nesmyslne smycky, neefektivni algoritmy a jine.
Stejne jako pro porovnani dvou cisel je blbost pouzit prevedeni na pole, pouziti sofistikovaneho sortovaciho algoritmu a prevedeni zpet, tak je blbost sortovani obrovskeho pole resit serii if-u pro vsechny kombinace.
Takze nasledujici kod
Kód: Vybrat vše
a.odecti(b).vynasob(c).pricti(d);
- moda, ktera se vytrvale drzi prez pul stoleti a nejevi snahu opadnout, uz asi neco do sebe maOsobně si myslím, že i používání objektů v běžném strukturovaném jazyce, je píše taková móda, než opodstatněná záležitost.